Sociální svět v Aikidó

Pevná hierarchie umožňuje aikidokóvi - obrazně řečeno - jít hledat svou vlastní individuální část pravdy s vědomím, že se má kam vrátit. Pevnost a neměnnost struktury tvoří základnu, ze které je možné se odrazit. Jednotlivec může mít jistotu, že existuje něco, čeho se může držet.

Sociální svět je v dynamické rovnováze. Neustále se mění při zachování jasné struktury. Jednotliví členové mají (téměř) jistotu celoživotního zachování stejné struktury se stejným vedoucím skupiny. Při výměně vedoucího (učitele), což nebývá velmi často, je to s největší pravděpodobností jeho nejvýše postavený žák, používající podobné metody vedení a řízení a sleduje stejné cíle. Zachovává se tak struktura učitel, starší žák a mladší žák. Starší žáci jsou preferováni. Navzdory tomu se na každodenním životě dódžó se podílejí všichni žáci. Je žádoucí, aby iniciativa vycházela od nich. Žáci spíše přicházejí k učiteli, než učitel k žákům.

HIERARCHIE UČITELŮ

Aikidó cvičí lidé. Jsou to učitelé a žáci jako základní vztah. Učitelé mají mezi sebou vytvořenou strukturu stejně složitou jako jejich žáci. Vazby mají původ v tradiční japonské kultuře, především v jejím ovlivnění konfuciánstvím.

Sensei je pojem v Japonsku běžně používaný pro každou starší a váženou osobu. Použití tohoto slova vychází z předpokladu, že osoba je starší a je schopna na základě svých vědomostí a zkušeností poučit mladšího. Oslovení sensei se tedy užívá i ve významu učitel pro každou osobu, která tuto činnost vykonává. Přitom nemusí být formálně na vysokém stupni v Aikidó (stupeň dan). Učitelem se může stát formálně tak, že si najde své žáky (např. otevře klub), nebo neformálně tak, že si žáci najdou jeho. Někteří, nebo jeden, z cvičících aikidoků ho začnou považovat za svého učitele.

Zakladatel Aikidó Morihei Uešiba byl nazýván Ó-sensei, velký učitel. Byl a je to způsob vyjádření úcty k zakladateli. V Aikidó se titul Ó-sensei nepřenáší na  jiné osoby. Zůstává pevně spojen s jménem zakladatele. Stojí nad hierarchickým systémem učitelů.

učitelé v Aikidó představují ve formální rovině tři učitelské stupně. Hierarchicky od nejnižšího po nejvyšší stupeň jsou to fuku šidoin, šidoin a šihan. Fuku šidoin bývá obvykle žákem šidoina a oba jsou žáky šihana, který představuje nejvyšší přímou autoritu. Fuku šidoin je asistent instruktora, obvykle bývá na úrovni 2. - 3. danu. Jeho úkolem je pomáhat instruktorovi při vedení hodiny, případně může sám vést některou hodinu. Šidoin, instruktor, odpovídá stupni 4. - 5. danu. Samostatně vede dodžo. Je pod přímým dohledem šihana. Je přímo odpovědný za vývoj žáků, které on sám nebo jeho asistent (fuku šidoin) vyučuje. Šihan je dlouholetý aikidoka se stupněm vyšším než 5. dan. Stupeň 5. dan je udělován organizací bez zkoušek na základě přínosu adepta pro hnutí Aikidó, jeho osobních kvalit apod. Vyšší stupně se udělují vyjímečně. Kromě titulu šihan, je nutné vidět význam samotného slova šihan - „člověk jdoucí příkladem“. Je třeba upozornit, že tituly hanši a šihan se nesmí zaměňovat a to s ohledem na to, že mají stejný původ. Slovo ši v šihan znamená osobu všeobecně a ši v hanši bojovníka, samuraje. Šihan má tak více vztah k moderním bojovým uměním (šinbudó) a hanšin k starším bojovým uměním (kobudo).

V některých případech se proto pojem šihan nepoužívá ve smyslu oficiálního titulu, ale ve smyslu oslovení učitele žákem, pro kterého sensei skutečně ztělesňuje příklad nejen v Aikidó, ale i v osobním životě. Rozpor mezi významem titulu a oslovení šihan je předmětem mnohých polemik na nejrůznějších úrovních.

HIERARCHIE ŽÁKŮ

Žák v Aikidó (a žákem je každý, kdo se mu věnuje), je zařazen v hierarchické struktuře svého dódžo v několika kategoriích. Ve vztahu k starším, respektive zkušenějším kolegům je kohai, mladší žák. Oni jsou pro něho senpai, starší žáci. Jeho povinností je následovat je a respektovat jejich požadavky. Na první pohled se toto striktní vyžadování povinností může zdát ponižující. Je nutné uvědomit si, že senpai, starší žák, má stejnou povinnost vést mladší žáky, usměrňovat jejich růst a provázet je na životní cestě. A je tady také předpoklad, že senpai je vyzbrojen zručností a vědomostmi, které získal od svých senpai. Jednoduše řečeno: kohai jsou povinni respektovat senpai a senpai mají povinnost dohlížet na plnění povinností a správný vývoj kohai. Jsou za ně zodpovědní.

Osoba na stejné úrovni je dohai nebo dorjo. Je to člověk, který je na cestě do společně s jiným člověkem. Jejich vztah je horizontální - společně pracují pod vedením svých senpai, resp. společně usměrňují své kohai.

VZTAH UČITELE A ŽÁKA

Všichni jsou ve vztahu ke svému učiteli deši, žáci. Dělí se přitom na dvě skupiny. Učideši (domácí žáci, uči = dům, ale také rod), žáci bydlící v domě učitele. Jsou kvalitativně vyšší formou tohoto vztahu. Žijí se svým senseiem a starají se o jeho domácnost. Sensei se kromě výuky stará o hmotné zabezpečení svých učideši. V počátcích Aikidó byl tento systém ve velké míře využíván a mnozí dnešní velcí mistři (šihani) jsou odchovanci tohoto systému jako učideši zakladatele Aikidó. V současnosti se systém učideši používá v zmodernizované podobě jako placená intenzivní vyučovací forma v některých dódžo. Téměř všichni současní žáci jsou sotodeši (vnější žáci), žáci přicházející z venku. Je to běžný způsob výuky, při kterém žáci přicházejí z vlastního soukromého života několikrát týdně na cvičení a po tréninku se do něj opět vracejí. Jejich vztah k učiteli a k dódžó nebývá tak intenzivní jako pro učideši. Někdy jej však zintenzivňuje možnost vztahu ojako.

Vztah ojako (rodič - dítě), jinak též ojabun - kobun je neformálním projevem formálního vztahu sensei - deši. V konfuciánské morálce se vztah otce a syna kladl na vysokou úroveň. Předávání vědomostí v Aikidó se nazývá také jako išindenšin, od srdce k srdci. Pro skutečné pochopení Aikidó se nestačí naučit jen samotnou technologii cvičení. Je potřeba vnitřně následovat mistra.

Vidíme, že v sociálním prostoru aikidoků je aikidoka ve spleti vztahů mezi žáky a učiteli. Dódžó tak představuje mikrokosmos, je „univerzitou života, zmenšeninou velkého světa“, ve kterém se učí různým vztahům k různým lidem. Aikidó se stává přípravou pro správné vztahy se všemi lidmi na základě pevných etických norem bojových umění.