Něco o keiko gi, obi a hakama

 

            Aikidó je japonské bojové umění, které vychází z tradičních bojových stylů Japonska. Všechny tyto styly byly po dlouhou dobu ovlivňovány kulturou, historií a náboženstvím. To vneslo do praktikování Aikidó určité zvyky a splynulo s nimi. Patří k nim například úcta k učiteli, starším cvičencům, k dojó a také používání tradičního oblečení. Pro nejaponce je někdy těžké pochopit způsob japonského myšlení a chování, ale nemusíme se hned stát Japonci, abychom mohli cvičit správně Aikidó, ale je dobré pro lepší porozumění toho co děláme nahlédnout a něco se dovědět podmínkách ve kterém bojová umění vznikala.

            K jedněm z těchto zvyků patří také nošení keiko-gi. Po delším praktikování Aikidó se tak ztotožníme s používáním keiko gi, že již jeho oblékání se stane součástí tréninku a jakýmsi druhem meditace, kdy již cítíme blížící se cvičení a naše mysl začíná podle toho reagovat. U hodně cvičenců je možné pozorovat změnu chování.

 

V Aikidó se nosí tyto části:

·             UWAGI

·             ZUBON

·             OBI

·             HAKAMA

 

            UWAGI - je bílý kabátec s dvěma klopami stejné velikosti. Při oblékání se levý cíp překládá přes pravý a upevňuje se pomocí obi  (pásek). Jen mrtví jsou oblékáni tak, aby pravá strana byla přeložena přes levou. Někdy jsou klopy svázány v úrovni hrudníku slabým řemínkem, aby se nerozevíraly (u žen lze zvlášť doporučit). Některé druhy uwagi mají tyto řemínky ve spodní části klopy, asi v úrovni pasu.

            Uwagi je tak dlouhé, aby zakrývalo boky, a po stranách má nepříliš vysoké rozparky. Je vyrobeno z pevné, ale ne tvrdé látky, někdy od pasu dolů zdvojené. Rukávy má dostatečně široké a dlouhé, zhruba do poloviny předloktí tak, aby umožňovaly volný pohyb paže a úchopy za zápěstí. Zpracování i materiál umožňují volný pohyb a různé úchopy za kabátec, které by byly možné i v případě civilního obleku.

 

            ZUBON - jsou bílé kalhoty ze slabší látky než uwagi, bez poklopce a zapínání. Většinou s nepříliš hlubokými rozparky po stranách. Vzhledem k častému pohybu na kolenou je důležité vyztužení namáhaných míst. Délka nohavic má být těsně nad kotníky. Zubon se většinou upevňuje jednoduchým látkovým páskem protaženým celým obvodem horního lemu a uvázaným na boku či na břiše. Zubon se nosí i pod hakama.

 

            OBI - v Aikidó pouze bílý nebo černý pásek o šířce cca 4 cm ze zdvojeného mnohokrát prošitého materiálu tak, aby se nekroutil. Obi se obtáčí dvakrát kolem trupu a na břiše pod pupkem se váže typický plochý uzel, který fixuje obě otočky. Zbytek obi tvoří 15 - 25 cm dlouhé konce.

            Umístění uzlu pomáhá vytvořit pocit bodu (hara) v centru těla, odkud vychází a je harmonizován pohyb a kde se koncentruje energie.

 

            HAKAMA - je černá, tmavě šedá, tmavě modrá nebo bílá (nošená převážně seniory od 8 danu výše) skládaná, široká kalhotová sukně s výztuhou v oblasti kříže a dostatečně dlouhými stuhami k upevnění. Nohavice jsou tak dlouhé, aby i při zkrácení vzniklém uvázáním hakama zakrývaly střed kotníků.

            Způsobů upevňování je několik. Aikidokové často uvazují nejprve přední část a pak zadní. Vzadu na pravém boku mívají nejen aikidokové vyšité své jméno v japonských znacích. Stejně jako praktické skládání není ani uvazování hakama speciálním rituálem. Hlavním cílem je to, aby se hakama i celé keiko gi neuvolňovaly ani po více hodinách cvičení.

            Zubon se skládá tak, že se položí na zem koleny vzhůru, jedna nohavice se přeloží přes druhou, pak se ještě přeloží mezinoží na ně a kalhoty se přeloží na polovinu své délky. Uwagi se skládá tak, že se položí zády na zem, oba rukávy se přeloží na prsou a pak se oba boky vesty složí tak, aby se dotkly ve středu. Nyní můžete do vesty uložit složený zubon polovinou ven ke krku a uwagi přepůlit přes zubon. Obi můžeme skládat tak, že jej zarolujeme nebo překládáme vždy na polovinu.

 

         Proč nenosíme v Aikidó barevné obi, ale jen bílé a černé?

            I když se používá sedm barev a (bílá, žlutá, oranžová, zelená, modrá, hnědá, černá a jejich kombinace) bílá a černá zůstaly základními barvami. Bílá je barva čistoty, prázdnoty a počátku. Barevně odstupňované pásky se v Aikidó nepoužívají, jsou spíše doménou sportovních disciplín. Aikidó nemá ve své myšlence soupeřivost ani nadřazování se nad někým jiným. Jde o to, aby mezi cvičenci byla zachována harmonie a pocit jednoty a soudržnosti. Nemělo by docházet k tomu, aby jste se setkali u méně pokročilých cvičenců s tímto názorem “Ó, ten musí být dobrý, už má modrý pásek. S ním raději nebudu cvičit. Určitě mě to bude bolet a zesměšním se.“ To není správná atmosféra pro cvičení. V Aikidó by měli k sobě přicházet cvičenci bez předsudků. Když s někým cvičím, neptám se ho na technický stupeň, ale přistupuji k němu jako k partnerovi, od něhož se mohu něco naučit i když má nižší technický stupeň než já.

 

         Proč hakama až od prvního danu?

            Hakama patřila k tradičnímu úboru samurajů (vojenská šlechta) a odlišovala je od řadových vojáků. Samuraj se řídil kodexem bušidó jehož ctnosti symbolizovalo sedm záhybů na hakama:

q  júki - odvaha, statečnost, neohroženost

q  džin - lidskost, laskavost, vřelost

q  gi - spravedlnost, povinnost, celistvost

q  rei - etiketa, úcta, zdvořilost

q  makoto - upřímnost, pokora, čisté srdce

q  čugi - věrnost, přesnost, korektnost

q  meigo - důvěra, vážnost, čest

 

            Tyto kvality nacházíme u vynikajících samurajů minulosti. Hakama nás nutí přemýšlet o podstatě pravého bušidó. Nošení hakamy symbolizuje tradici přenášenou z generace na generaci. Hakama nesloužila jen jako symbol postavení, ale měla také praktický význam. Chránila nohy samuraje při jízdě na koni, podobně jako kovbojům kožené zástěry. Také maskovala práci nohou v boji.

            Hakama tedy měla nejen smysl praktický, ale také společenský. Aikidó se zrodilo z japonského ducha bušidó a našim cvičením se musíme snažit vyleštit sedm tradičních ctností.“Její nositel by měl mít již několikaletou zkušenost v Aikidó a měl by být vzorem méně pokročilým studentům a to nejen v oblasti technické vyspělosti, ale i v chování v dojo a mimo něj. Nošení hakama by nemělo být podmíněno dosažením určitého technického stupně, ale měřítkem by měla být spíše duševní vyspělost studenta. Méně pokročilí cvičenci by však neměli k takovému člověku vzhlížet s náboženskou úctou, ale jako k někomu, kdo jim pomůže v jejich zdokonalování se.

            Dnešní doba však nezaručuje, že nositel hakama, je vždy člověkem dobrým. V minulosti se povolovalo nošení hakama bez ohledu na technický stupeň. Záleželo vždy na úsudku učitele, kdy dovolil cvičenci hakama oblékat. Dnes se získává možnost nosit hakama složením zkoušek na 1 dan. Ne však ve všech dojó je toto pravidlo 1 danu zvykem. Je si však třeba uvědomit, že nosit hakama je veliká zodpovědnost pro jeho držitele.

 

 Nemohu pustit z hlavy význam tohoto oděvu a myslím, že nikdo nemůže popírat obrovskou hodnotu cti, kterou symbolizuje. Když necháme upadnout do zapomnění důležitost hakama, je možné, že začneme také zapomínat na věci podstatné v Aikidó.